Osvětim a Březinka očima našich deváťáků

Během prohlídky se žáci seznámili s tragickými osudy lidí, kteří zde za druhé světové války trpěli a umírali. Místa, která dosud znali především z učebnic, fotografií a dokumentů, najednou získala zcela jiný rozměr.

Exkurze byla pro mnohé silným zážitkem, který v nich zanechal řadu otázek, emocí i podnětů k zamyšlení. Co nejvíce zaujalo naše deváťáky?

„Arbeit macht frei. Protože tam pracovali pro smrt, ne pro svobodu.“ (Stanislav Petřík)

„Průměrný člověk vážil 25 kg.“ (Ondřej Drobík)

„Nejvíce mi utkvělo v paměti, jak dva Slováci plánovali útěk, schovali se ve dřevě a podařilo se jim utéct. Nesměli se tři dny ani pohnout. Utekli do své země a tam řekli, že koncentráky existují, a to hodně pomohlo odhalit, co se tam děje.“ (Rostislav Osecký)

„Překvapila mě velikost Březinky a kolik lidí se vešlo do jednoho baráku, asi 700 lidí.“ (Lukáš Zlámal)

„Plynová komora. Bylo mi tam zle, když jsem pomyslela na to, že ani ne sto let dozadu tam ležely stovky mrtvých na sobě a my tam zrovna stojíme.“ (Izabela Fuksová)

„Nejvíce mě zaujaly pokusy na dvojčatech, kdy chtěli třeba změnit barvu očí na modrou vstřikováním nějaké tekutiny, poté oslepli. Nechápu, jak mohli dělat pokusy na malých dětech.“ (Kristýna Dostálková)

„Nejvíce mě překvapilo, že bez misky nedokázali přežít.“ (Nela Ondrušková)

„Nejvíce mi utkvělo v paměti, že tam ty Židy poslali za lepším životem a lepší prací, protože je tam jen chtěli nalákat a pak je tam zabili. Zaujalo mě, jak je to obrovské, protože jsem to čekal mnohem menší.“ (Tadeáš Fuksa)

M. Máliková a žáci 9. třídy