Mišpule a kdoule

Dlouho nám vrtalo hlavou, jak lidé mohli přežít v těch strašných dobách, kdy nebyl internet, ba ani televize. Co vlastně ti nebožáci za dlouhých zimních večerů dělali? Vždyť se museli samou nudou ukousat. Neukousali se! Dělali marmelády z mišpulí a kdoulí. Zkusili jsme si to také a myslíme, že na výrobu těchto starobylých pochutin byla zima krátká. Historické dřeviny jsme vysadili loni - a už letos byly plné marmeládotvorného ovoce. Kdoule v horkém počasí krásně zezlátly. Mišpule tak pohledné nejsou a ještě ke všemu musí přejít mrazem, aby se daly zpracovat. Marmeládování je práce dosti zdlouhavá, namáhavá a špinavá. Jo, a spotřebuje se při ní děsné množství nádobí, které pak musíme umývat, protože paní učitelka nám vyložila, že když byla malá, tedy ve středověku, myčky neměli. Ovšem taky nám omylem poradila, že před umytím se zbytky sladké ovocné hmoty z vařeček a mis setřou prstem, a aby nepřišly nazmar, šup s tím do nejbližší pusy. Takže jsme to všechno slízali a nádoby jsme pak jen opláchli. Z kdoulí jsme vyrobili marmeládu, kdoulový "sýr" (ztuhlá hustá ochucená ovocná dřeň) a želé, ale mišpule, kterých bylo málo, stačily jen na "sýr". Ze "sýrů" jsme vyrobili šnečky a vykrájeli tvary, které se dají buď smlsnout jen tak, nebo použít jako kandované ovoce třeba do biskupského chlebíčku nebo do vánočky. Kdo chce ochutnat, jak se nám prehistorická pochoutka podařila, může si naše výrobky zakoupit na vánočním jarmarku.