Menu
Základní škola Dřevohostice

Dřevohostice

Vítejte na našich nových webových stránkách!

Škola v přírodě Sluňákov

Místo: Horka nad Moravou Termín: 30.9. – 4.10. 2013 Pondělí 30. září Pondělního rána jsme se nemohli dočkat. Odjížděli jsme totiž na školu v přírodě. Někteří jeli poprvé, ale my, páťáci, už jsme tu jednou byli, a tak jsme věděli, co nás čeká. Před školou jsme naložili do autobusu kufry, rozloučili se s rodiči a odjeli do Horky nad Moravou. Zde nás přivítaly paní učitelky Romana a Monika z ekologického centra Sluňákov a po vyložení zavazadel nám celý pro nás nezvyklý a zvláštní dům ukázaly. Potom jsme se ubytovali, vybalili si své věci, snědli svačinky z domova a chystali se na první dopolední zaměstnání. Vyprávěli jsme si o Zeleném ostrově. Právě jeho poznávání nás pak provázelo celým týdenním programem. Po úvodní hře na třídění odpadu jsme se dověděli něco o výbuchu sopky, potocích lávy, létajících kamenech, jedovatých plynech - o vzniku ostrova. Z kuchyně to zavonělo a za chvíli nás paní kuchařka volala na oběd. Měli jsme špecle se špenátem. Odpoledne jsme šli na terasu. Tady už příjemně hřálo sluníčko a někteří, unavení cestou, i usnuli. Ostatní pak dostali modelovací hmotu. Prozkoumali jsme její barvu, vůni a složení a vymodelovali sopečné krátery a ve skupinkách jsme pak s patřičnými zvukovými efekty předvedli výbuch sopky. Po výborné svačině (semínková bulka s pomazánkou) jsme zase vyrazili ven. Rozdělili jsme se na skupinky a podle návodu udělali pokus – výbuch sopky. Byla to tak trochu alchymie. Do lahvičky jsme postupně přidávali sodu, vodu, jar, barvivo, ocet… a už to pěnilo a teklo jako v pohádce Hrnečku, vař. Moc nás to bavilo, každá naše sopka byla jiná. Večer jsme pak o všem, co jsme zažili psali do našeho deníku. Někdo nakreslil i obrázek. Vykreslili jsme si i první stranu v zápisníku Zelený ostrov. Po večeři jsme se rozlosovali do družstev a soutěžili v různých vědomostních i dovednostních disciplínách. Když si druháci a třeťáci začali protírat oči, bylo načase jít spát. Nám velkým to ještě moc nešlo, ale každý další den jsme byli víc unavení a spali jsme jako Šípkové Růženky. Jen Nikolce musela paní učitelka ohřívat mlíčko ještě v půl druhé v noci, aby taky zabrala. Úterý 1. října Po našem prvním budíčku o půl osmé jsme se převlékli a někteří již nemohli dočkat snídaně. Pochutnali jsme si na semínkovém chlebu s pomazánkou. V devět hodin jsme si v učebně povídali o semínkách. Líbilo se nám, jak jsme si ve dvojicích skládali obrázky ze semínek na ruku. Jeden skládal a druhý se těšil se zavřenýma očima na překvapení. Pak jsme se vyměnili. Venku jsme pak měli pravou anglickou rozcvičku s Angličanem Patrickem. Ten česky neumí a naučil nás nová anglická slovíčka. Pak jsme chodili po stezce a poznávali semínka podle barvy, tvaru, vůně i chuti. Byl tam ořech, kokos, kakao, pepř… Podle mapy jsme kolem Sluňákova hledali ukryté obrázky semen k různým rostlinám. K obědu byla fazolová polévka, brambory s masem a zeleninou a jako dezert perník. Odpoledne nás bavilo míchat rostlinný koktejl. Každý si do kelímku trhal listy, plody a stále míchal, až koktejl voněl. Také jsme hráli Mrznoucí honičku. Po odpolední svačině jsme byli živá pexesa. Každý dostal velký papír s obrázkem rostliny. Dva lidé neměli obrázky a mezi námi si vybírali. Když našli dvojici stejných obrázků, dvojice šla k vítězi a pomáhala radit. K večeři byl zapečený kuskus se zeleninou. Večer jsme si vyráběli ze sádrových obvazů na obličeji masky na čtvrteční karneval. Sádra naštěstí rychle zatuhla a my jsme zase mohli otevřít oči i pusu. Ještě jsme stihli zapsat své zážitky a vyplnit další strany zápisníku Zeleného ostrova. Po sprše všichni do deseti hodin ulehli a spali až do rána. Středa 2. října Hurá!!!!!! Podle plánu Zeleného ostrova máme dnes podniknout celodenní výlet. Ráno nás probudilo sluníčko, ale také bílá námraza všude kolem. Po chutné snídani jsme vyrazili do blízkého lesa. Procházeli jsme Chráněnou krajinnou oblastí Litovelské Pomoraví a sledovali jsme život v lužním lese. Cestou jsme poslouchali vyprávění vedoucího Jirky a Monči o bobrech, pozorovali jsme jejich stopy, hráli jsme hru Na roháče a plnili jsme různé přírodovědné úkoly v družstvech. Také se nám moc líbilo, když s námi Jirka rozhoupal lesní lávku nad potokem – naše paní učitelky už z toho tak nadšené nebyly, protože o nás měly strach... Po poledni jsme dorazili do cíle naší cesty – na Loveckou chatu. Tady nás čekalo opékání špekáčků a také jsme ochutnali opečené bedly a žampiony, které jsme nasbírali cestou. Zahráli jsme si hru Na bažanty, při které jsme zažili hodně legrace. Na chvíli jsme si připadali jako bobři – to když jsme prozkoumávali a prolézali napodobeninu jejich bobřího hradu. Na zpáteční cestě na Sluňákov jsme pozorovali pod lupou obyvatele podzimní louky a došlo i na vysvobozování zakletého žabího prince polibkem – ale nic z toho nebylo, pořád to byl jen malý žabák. Ušlé kilometry a hlavně čerstvý vzduch a vítr nás přemohly, tak jsme před večeří chvíli odpočívali na pokojích. Po večeři nás totiž čekaly další úkoly. Každý si podle své fantazie vybarvil svou masku, vyráběli jsme škrobový ozdobný papír a podzimní přáníčka na pozdravy ze školy v přírodě. Po tak náročném dnu jsme se moc těšili, až se v pyžámku sejdeme v herně na večerní pohádku. Dívali jsme se na první půlku filmu Páni kluci. Když jsme si pak lehli do postýlek, honily se nám hlavou všechny zážitky z výletu, ale také otázka, jak to zítra s filmovým Tomem, Hugem a Josífkem asi dopadne… Čtvrtek 3. října Ráno po výletě se nám vůbec nechtělo z peřin. Ještě nás bolely nohy při vzpomínce na ušlé kilometry. Ale co naplat, snídaně nepočká, tak honem umýt, obléct, učesat a už jsme stáli v řadě na čaj, mazali semínkové bulky máslem a přikusovali šunku s paprikou. Po snídani ještě úklid pokojů – vždyť bude bodování, tak si nesmíme udělat ostudu! A už začíná dopolední program jako každý den zpěvem pirátské písničky za doprovodu kytary. Kdo se do této chvíle ještě neprobudil, rázem ožil, když uslyšel, že nás dnes čeká dobrodružná plavba na raftech a objevování neznámého ostrova. Včerejší útrapy byly rázem zapomenuty a s novou vervou jsme se opřeli do raftů, přenesli je k rybníku, navlékli si záchranné vesty a vybaveni pádly nasedali na vratká plavidla. Rozbahněné břehy, jinovatka a pára, která nám šla od pusy, nás neodradily. Všichni jsme se postupně prostřídali na palubě a při vzájemném pokřiku „Ahóóój!“ jsme pádlovali kolem ostrova jako o život. A jak nám pak chutnal oběd! Polední klid nám zpříjemnily pozdravy z domova. Ujištění, že na nás doma vzpomínají, stýská se jim po našich rošťárnách, těší se na nás a přejí nám, ať si školu v přírodě užijeme, nás mile pohladily po duši. Na smutnění ale nebyl čas. Paní učitelka nás právě svolávala k další výpravě. Tentokrát do gumáků, síťky do ruky a hurá na pulce, znakoplavky, splešťule a jinou vodní havěť. Vylovili jsme ji z tůněk a dali prohlédnout druhákům a třeťákům. Ti nám zas nachytali hmyz na louce. Pozorování cvrčků, pavouků a mravenců pod zvětšovacím sklem nebylo taky vůbec špatné. Po odpolední svačince (pomeranč) jsme si vyzkoušeli tábornické dovednosti. Umíte taky postavil stan, rozdělat oheň, nasbírat léčivé byliny na čaj, zadělat těsto a opéct na ohni hady? My jsme to dokázali. Se zvýšeným sebevědomím jsme si ani nepřipustili, že bychom se báli večerní stezky odvahy. A to vedla lužním lesem kolem hřbitova a pak úplnou tmou, kterou jen sem tam probleskovala světýlka lampiček. Karneval se nám taky vydařil. Zatančili jsme si, zahráli židličkovanou, zhodnotili naši školu v přírodě, rozdali diplomy. Před spaním nás čekalo balení kufrů a ti, kteří to stihli, se ještě dodívali na závěr filmu Páni kluci. Náš pobyt na Sluňákově byl u konce. Poslední noc a zítra už budeme spát zase u maminky. Pátek 4. října Sotva jsme ráno rozlepili oči, byl tu pan Kubálek s autobusem a pustil se do nakládání kufrů. My jsme zatím posnídali, rozloučili se se Sluňákovem a vypravili se na naši poslední expedici. Tou byla návštěva oslav Dne lesa na olomouckém výstavišti Flora. Rozdělili jsme se do čtyř skupinek a za doprovodu paní učitelek jsme se pustili do plnění zábavných i poznávacích úkolů. Nejvíc se nám líbili draví ptáci, taky hra Jak roste strom. Špatné nebylo ani rýžování zlata a českých granátů, vyprávění o hnízdění ptáků nebo poznávání stromů podle listů a semínek. Po získání deseti bodů jsme si vyzvedli odměny a dověděli se, že naše škola zvítězila v soutěži o nejkrásnější přání lesu. Domů jsme si odnášeli stavebnici ptačího krmítka. Do naší školní zahrady se nám bude hodit. Dopoledne uteklo jako voda a my pospíchali k autobusu. Po svačince už nás zajímalo jen to, kdy budeme doma. Na dřevohostické náměstí jsme vystoupili z autobusu jako divoši. Nasadili jsme si totiž masky, které jsme vyráběli na Sluňákově. To, aby naši rodiče věděli, že už jsme zase tady a že se mají na co těšit. Jediné, kterým spadl kámen ze srdce, byly naše paní učitelky. Oddechly si, že to máme za sebou, vrátili jsme se spokojení a nikomu se při všech těch dobrodružstvích, které jsme zažili, nic nestalo.

Datum vložení: 4. 10. 2013 8:00
Datum poslední aktualizace: 4. 8. 2021 18:41
Autor: Správce Webu

Fotogalerie

Rychlý kontakt

Základní škola Dřevohostice, okres Přerov
příspěvková organizace
Školní 355, 751 14 Dřevohostice
telefon škola
581 711 031, 723 301 474
telefon školní jídelna
581 711 334
telefon školní družina
702 144 756
e-mail škola
zsdrevohostice@zsdrevohostice.cz
e-mail školní jídelna
jidelna@zsdrevohostice.cz
IČO 70040656
ID datové schránky
4cztizt

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu v mobilní aplikaci – V OBRAZE.
Volně ke stažení:

Předpověď počasí

<<
>>
dnes, pátek 29. 3. 2024
slabý déšť 15 °C 3 °C
slabý déšť, čerstvý jižní vítr
vítrJ, 9.33m/s
tlak1008hPa
vlhkost47%
srážky0.21mm

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Základní škola Dřevohostice

Jsme vzděláváni a vychováváni, abychom se ve světě a v životě neztratili. Umíme se prosadit, jsme sebevědomí a hrdí na své obce a místo, kde žijeme. Své znalosti a dovednosti využijeme pro náš budoucí život v našem krásném kraji.

Naše děti pocházejí vesměs z velkých venkovských rodin, které navazují na tradice vesnického života. Rodinné zázemí vede děti přirozeným způsobem k práci, škola na tento vztah navazuje, prohlubuje jej... více...

škola